čtvrtek 3. srpna 2017

A new room for my new loom


Už hodně dlouho okupuji svými rozdělanými projekty téměř každou místnost v domě. Protože nemám vlastní. Ale to se změnilo. Poslední podkrovní místnost, shodou okolností ta nejsvětlejší, je konečně dodělaná. Není velká, ale je moje! Vlastně teď hlavně patří novému a nejdražšímu členu naší domácnosti. Zabral ho skoro celý. Plánovaná pohovka, skladovací prostory, ... nevím, nevím, jestli se tam ještě něco dalšího vejde. Ale to nevadí. Rodina je na mé věci po celém domě zvyklá, tak proč to měnit? A tak si užívám nového prostoru a svobody, že nemusím brát ohledy na to, jestli někdo sleduje televizi, nebo si povídá. Můžu si rachotit podle libosti.

pondělí 19. června 2017

Jak si vyplnit den, aneb nestříhejte králíky za větru


Na sobotu jsem měla naplánované běžné sobotní činnosti - úklid, prádlo apod. Taky jako každý den podojit kozy. Ranní nahlédnutí do králíkárny mi připomnělo, že jim chci (musím) vyčistit kotce. Jsou teď ve stádiu srsti ještě ne dost dlouhé na stříhání, ale už dost dlouhé na to, aby snadno zaplstila. A tak se musí držet v čistotě a česat a česat! Taky mrňouskové už ji mají dlouhou. Je tak jemná, že se jim do ní zamotává kdeco. A tak, jakmile bylo vyčištěno a nakrmeno, přišlo na řadu česání dospělých a stříhání malých. Nějak jsem si při tom všem nevšimla větru. První dva ze šestice sourozenců byli ostříháni venku. Já vypadala jako sněhulák. A stačilo jedno fouknutí a povětřím se rázem vznášela ostříhaná chmýrka jako sněhové vločky. Celý dvůr byl rázem bílý. Nepomohlo zmatené pobíhání s hráběmi. S dalšími už jsem se stěhovala do vlněné boudičky.


neděle 4. června 2017

Když dvakrát totéž není totéž


Vlním si jako o život. Vanička na zahradě i sušáky jsou stále plné. Mám radost z materiálu, ale zároveň starost, kdy se dostanu k tomu zpracovat vše až do konce. Snažila jsem se z počátku hned vše nasušené i vyčesat. Ale je směšné si myslet, že to časově zvládnu. Přesto si myslím, že mám za sebou práce plno. Jen nestíhám fotit a doby, kdy jsem fotila každé klubíčko nebo barevný česanec, jsou tytam. Mám z nich pořád radost, to ano. Ale je toho tolik. Klubko za klubkem plní boxy a čeká na finální zpracování. Možná je dobře, že to tak dlouho trvá, protože mi v hlavě zatím uzrávají plány na různé projekty. Přibývají mi i odstíny barev pro tkaní tapisérií, bude z čeho vybírat.

V tomto malém příspěvku jsem se ale chtěla vrátit k tématu, o kterém jsem tu už několikrát psala. Pro mě je už hodně dlouho důležité, jakým způsobem si připravím česance. Na nich je výsledek hodně závislý. Tady mám ale ukázku, že i na způsobu předení a nástroji, na kterém se přede, velmi záleží.

neděle 21. května 2017

Čas barev


Zahrada se konečně probudila a nyní mi nabízí odměnu za namáhavou práci. Jsou to nejen krásné barvy v podobě květů a různých odstínů zelené, ale také první rostlinné materiály pro barvící lázně. Květen jich nabízí tolik, že je ani nestíhám všechny využít. Moje vášeň pro bavení z prvních let trochu opadla, čas mi vyplňují i jiné rukodělné práce kolem vlny, a tak si vybírám osvědčené postupy i materiály a jen sem tam si vyzkouším něco nového nebo obměním technologii.



úterý 9. května 2017

Zahrada


Duben až květen se nese v duchu zahradních prací. Někdo by řekl otročiny, protože tak to ve skutečnosti je. Jestli chci mít nějaký užitek, ať už estetický nebo praktický, musím stihnout během krátké doby vyhrabat, vyčistit, prořezat, ostříhat, vyplít, nakypřit, dodat živiny v podobě mnoha koleček kompostu, přeházet hromadu dosud nezetlelého kompostu, zasít, přepíchat, protrhat, přesadit... Do toho si přijdou internetové i kamenné obchody s čerstvou nabídkou rostlin všeho druhu, takže já, sysel zahradní, opět neodolám, nakupuji a následně pobíhám s květináči po zahradě a vymýšlím možná i nemožná uspořádání, přirýpávám další záhony, o kterých už dopředu vím, že nebudu stíhat jejich pletí :-(